Unos ředitelky plánovali už dlouho, ta malá mrcha, jak jí říkali jim oběma pila krev už dlouho. Déle, než bylo snesitelné.  A bylo jasné, že maličká mrcha pozná přívětivost jejich mučírny.

Přidal se k ní cestou z práce, několika slovy ji přesvědčil, že Věra ji musí vidět a že ji nezdrží dlouho. Po vstupu do domu ji zavedl do sklepa, nemohla vědět kam jdou, ale jakmile zapadli dveře, byl v její zmalované tváři vidět údiv a špatně skrývaný záblesk strachu. „Co se mnou chcete dělat,“ pokoušela se protestovat. Odsekl jí, aby držela hubu a zručným pohybem ji spoutal ruce za zády. Stála u neohoblovaného trámu, který dal do sklepa právě pro tuto příležitost a nedokázala schovat vyděšení.

Nechal ji, aby si mohla přivyknout na přítmí, které ve sklepě panovalo. V rohu se ozval zvuk zapalovače, Věra se zvedla z otočného křesla s cigaretou v ruce. Viděl, že se pobaveně usmívá a v jejích nádherných, modrých očích viděl něco, co dosud nikdy. Směs pobavení, pomsty a krutosti u ní nikdy neviděl.

Ředitelka začala znovu protestovat, vyhrožovat a vůbec působila více hluku, než bylo zdrávo. „Můžeš jí prosím zavřít hubu? Tohle kvičení se nedá poslouchat,“ podívala se na něj Věra s hranou prosbou. Přikývl, taky neměl chuť si kazit zážitek.

Přistoupil k zajatkyni a serval z ní sukni a halenku. Obojí odhodil, později se to možná bude hodit. „Ale ale, paní ředitelka ráda utrácí za prádlo? Co to tady máme? Myslel jsem si, že ďábel nosí Pradu a tady zatím vidím Victoria se Secret. Nevadí,“ odtušil. Připoutaná žena sebou začala škubat a prosit. Musel jí znovu požádat, aby držela hubu. Slova doprovodil políčkem. Jelikož začala kopat, sáhl na stůl a nohy jí bez milosti přivázal lanem ke kládě.

„Chtěl jsem ty tvoje kalhotky sundat, ale kopala si. Rozluč se s nimi,“ konstatoval. Ve vzduchu se zablesklo ostří nože a jemná krajka spadla na zem. Požádal Věru o rukavice. „Nechci na to sahat,“ vysvětlil. Přiblížil kalhotky k obličeji a s výrazem maximálního odporu prohlásil, že ta malá svině celkem dost smrdí. V minutě jí nacpal kalhotky do pusy. Musel ji dát několik políčků, zkoušela se bránit, ale nakonec podlehla. Její podprsenka dopadla stejně. Rozřízl ji vepředu a tím z ní udělal nepoužitelný hadr. Rukou v rukavici tvrdě stiskl její prsa, zatahal za bradavky a když viděl tvář skřívanou bolestí, pleskl ji silou po každém ňadru.

„Miláčku vezmi si ubrousky a umyj jí to svinstvo z držky, chci vidět, jak vypadá ve skutečnosti,“ požádal Věru. Sledoval, jak jeho milovaná hrubě a skoro násilně smývá líčidla z tváře žena, které začalo docházet, že je jim vydaná na milost a nemilost. Když bylo hotovo, posvítil ženě do tváře a začal hodnotit její vzhled.

Zapálil si, vzal si od Věry šálek s kávou začal pomalu upíjet. „Potřebuju tady mít řetězy, karabiny, důtky, kolíčky a řemen,“ požádal Věru. Ta začala rovnat věci na stůl, dala si záležet, aby spoutaná viděla, co dělá. Sám připravil další drobnosti, a hlavně truhlářský hoblík. Na jeho použití se zvláště těšil.

Přistoupil ke spoutané ženě a její nohy přivázal ke kroužkům v podlaze. Potřeboval, aby je měla hezky od sebe. Vzal si do ruky kolíčky, které měl předem namočené ve slané vodě a začal je ženě připínat na bradavky. „Neřekl bych, že se jí na ty kozy vejdou jen dva,“ prohlásil tvrdě. Vzal si do ruky láhev s vodou a chrstl ji ženě do klína. „Miláčku utři tu svini prosím. Vezmi si rukavice,“ nechci abys ses jí musela dotknout.

S překvapením viděl, jak drsně Věra používá hadr a utírá ženě klín. Když byla hotová, byla řada na něm. Klekl si na podložku a bez varování začal připínat kolíčky na ženiny stydké pysky. Nevynechal ani klitoris. Hned potom provlékl osičkami kolíčků vlasec a druhý konec uvázal za kliku dveří. Začal do kolíčků cvrnkat prsty. Nemohl si nevšimnout, že se to jeho vězenkyni pranic nelíbí.

„Copak, chtěla bys to dolů? Chtěla? No řekni si,“ ponoukal ji s úsměvem. Začala cosi huhlat, nemohla kvůli prádlu v puse mluvit. Po chvilce pochopila a na jeho opakovaný dotaz přikývla. Vzal si do ruky důtky a vychutnával si její strachem rozšířené oči. Udeřil ji přes stehna, velmi lehce, nemohla to ani cítit. Pak přes břicho, přes boky. Pořád lehce, až se žena začala uklidňovat. Přesně na to čekal a vší silou ji udeřil přes prsa. A hned úder zopakoval. Mělo to vícero následků. Z bradavek ulétla většina kolíčků, ale žena hlavně ucouvla dozadu. V tu chvíli zabral napnutý vlasec a malá píča si vlastně sama servala kolíčky z pohlaví.

Z úst se jí i přes roubík vydralo zaúpění. Po tváři stékaly slzy bolesti a žena začala vzlykat. „Drž hubu, nebudu to pořád opakovat. Ale jestli chceš, přidám ti, abys měla proč bulet,“ oznámil jí. Viděl, že nechce, ale bylo mu to jedno. Na její poprsí začala dopadat rána za ranou a rozhodně ji nešetřil. Ženin hrudník se barvil do červena a kolem bradavek se objevila kapka krve.

„Hezky na ni kreslíš, až mám chuť se k tobě přidat,“ prohlásila Věra. Zrychleně dýchala, měla široce rozšířené oči a ve tváři dychtivý výraz. „Neboj, dostane se na tebe řada, ale zatím je moje,“ odpověděl a políbil ji. Vzal si znovu do ruky důtky a bil ženu přes břicho a nohy. Pak se postavil přímo před ní a požádal Věru, aby ženě podržela hlavu. Jakmile ji donutila, aby se na něj dívala, rozpřáhl se a zasáhl ženin klín. Ani roubík nedokázal zastavit zvířecí zakvílení. „Ta svině se pochcala, ale to nevadí, ona si to ráda uklidí,“ zavrčel.

Když uznal, že bití bylo pro tu chvíli dost, odpoutal ženu od klády a pevně ji přivázal k lavici. Přitáhl si stolek na kolečkách a do svěráku upnul ženinu botu. Ta si svůj malý vzrůst kompenzovala nošením velkých, dřevěných podpatků. Věra znovu držela ženinu hlavu a jasně a tvrdě na ni mluvila. „Budeš se dívat, budeš se pořádně dívat, jinak to, co jsi zažila doteď bude o hodně horší,“ syčela jí do ucha.

Vzal si do ruky hoblík a začal pomalu, vrstvu po vrstvě ubírat podpatky. „Já nevěřím svým očím, ta malá svině snad trpí více než při tom bití,“ smál se. A bylo to tak, žena sebou zmítala a po tvářích se jí kutálela jedna slza za druhou. „Můžeš jí prosím uklidnit, vezmi si klidně opasek,“ požádal Věru.

V ženině obličeji se objevil nevěřící pohled. Ten však vzápětí vystřídala krutá bolest. Věra se nedala v bití nijak zahanbit a řemen kreslil na pozadí malé píči rudé stopy. „Dost, musí ještě něco vydržet,“ zastavil svou milovanou. Sám zatím pokračoval v likvidaci ženiných bot. Co pro ni bylo horší se nedalo odhadnout.

Když byly boty totálně zničené, odložil hoblík a zvedl se. Boty zahodil. Stejně by jí byly k ničemu. „Neboj, bosa domů nepůjdeš, mám pro tebe o mnoho lepší botičky,“ zasmál se při představě silně obnošených obyčejných cviček.

Seděli pohodlně v křeslech, kouřili a on si položil nohy na ženina záda. Když viděl Věřin pohled přikývl ona si udělala pohodlí také. Položila své nádherné štíhlé boty na ženin zmučený zadek. „Hm, musím uznat, že jako předložka docela ujde,“ zhodnotila.

„Jdeme do finále, panička si zaslouží ještě pár ran,“ zavelel. Dal Věře opasek a sám si vzal důtky. Rozdělili se, vzal si do laskavé péče její záda a zadek, Věra se velmi důkladně věnovala stehnům a chodidlům. Po přibližně půl hodině neměla žena kousek zdravé kůže a už jen tiše sténala. „Má dost, přišel čas na to ji probrat,“ prohlásil. Ženina pokožka byla celá rudá a na několika místech krvácela. „Ta si na tu prdel pár týdnů nesedne. Nevadí, nebude nikoho buzerovat ani udávat,“ zhodnotila výsledek společného bití Věra.

Vzal si od Věry hadici a začal malinkatou píču oplachovat ledovou vodou. Jakmile se trochu vzpamatovala, Věra si k ženě klekla, chytila ji za vlasy a otočila silou její hlavu k sobě. Nevěděl, co jí říkala, ale žena začala přikyvovat, a nakonec kývala jako najatá.

„Může ji odvázat, ona tady ráda uklidí,“ oznámila. Dovolil malinkaté píče, aby se oblékla, sukně a halenka jí musela stačit. „Budeš bez prádla, to vydržíš. Stejně na tebe není nikdo zvědavý,“ sykl. Hodil po ženě obnošené cvičky. „Tohle máš místo těch tvých dřeváků, jestli se ti to nelíbí, může být klidně bosa,“ upřesnil. Nechtěla. Pobaveně sledovali, jak žena uklízí. Povzbuzoval ji, aby ani kousek nevynechala.

Mezitím si spolu tiše povídali, shodli se na tom, že trest sice nebyl dostatečný, ale jako důrazné varování by to mohlo stačit. A stačilo. Malinkatá píča se pár dní neukázala v práci. Když konečně přišla, zavolala si Věru do kanceláře a vestoje s ní mluvila. Sedět ji asi ještě nešlo.  „Je jako vyměněná, nevěřila bych, že stačí tak málo,“ oznámila mu ten večer Věra.