Tato povídka bude trochu jiná, čtení bude trochu dlouhé, delší než obvykle, a přitom to popíše pouhé jedno odpoledne. Odpoledne dvou lidí, kteří se milují, mají k sobě vzájemný respekt, důvěru a jeden potřebují druhého. Neříká jí čubko a ona jemu neříká pane. Přesto je jejich temná stránka naprosto čistá a pro spoustu „vanilek“ nepochopitelná.

 

Pohled dominantního sadistického monstra:

 

Ptáčku můj, když jsem tě poprvé viděl, věděl jsem, že jsi to ty. Nevěřím na lásku na první pohled, ostatně nejsme už žádní pubescenti, ale já se do tebe zamiloval jako blázen. Sedli jsme si, naprosto dokonale jsme si sedli a oba dva spolu provádíme věci, které jsme nechtěli a neuměli si představit, že je provádět budeme.

 

Ten den byl zvláštní, zdálo se mi o tobě a já ti musel kousky toho snu říct. Nechtěl jsem tě zlobit, proto jen kousky. Jenže byli jsme na sebe naladěni, já v autě a ty spousty kilometrů daleko v práci. Přesto jsi měla orgasmus jen při mém hovoru. Bez jediného dotyku? Nikdy v životě jsem nic takového nezažil. Může vůbec existovat takové propojení?

 

Ještě během hovoru jsem ti řekl, že dostaneš na zadek a ty jsi jen vrněla. Vzpomínáš na větu: „Klidně tě zbiju, ale nikdy ti neublížím?“ V tom je to všechno. Dělá nám to oběma radost, můj sadista i tvůj masochista se tetelí blahem. Ale nikdy, nikdy ti neublížím. Nám dvěma a lidem z našeho světa, nikoli různým VDD, ale opravdovým, čistým, to smysl dává.

 

Když si přišla domů, nemohl jsem se tě nabažit. A věděl jsem, že tě chci zlobit. Hned, bez čekání, okamžitě a více než jindy. Sundal jsem ti kraťasy a strčil ruku do kalhotek. Jenže jsem ti nedovolil orgasmus. Ani podruhé. Ani potřetí a počtvrté. Viděl jsem na tobě, že to potřebuješ, kroutila ses, odporovala, chtěla si kousat a škrábat. Byl čas jít do naší herny a ložnice v jednom. Jenže ti něco chybělo, něco, co nám dává smysl, co tvou krásu posune ještě o stupínek výše. Tvůj obojek. Rád ti ho připínám, rád ho držím jen tak v ruce. Je to unikátní kousek a je tvé právo ho nosit. Právo, které ti nikdy nevezmu. Není to symbol ponížení, jak si nemálo jedinců myslí.

 

Nesnáším vodítka, nedávají mi smysl a v našem přebohatém arzenálu hraček ho ani nemáme. Jenže občas tě vodit chci, přece sis nemyslela, že do ložnice půjdeš pohodlně po dvou. Kdepak, hezky na kolena a za vlasy po čtyřech. Miluju tvoje nádherné, husté a dlouhé vlasy. Jsou daleko lepší než nějaké hloupé vodítko. Pomalu a beze spěchu tě vedu, kam potřebuju. Času máme přece dost.

 

Hned mezi dveřmi chci, abys stála, musím si hrát s tvými prsy, prostě musím. Vzpomínáš, jak si mi je nechtěla dát? Schovala si je do podprsenky s tím, že na nich nejsi citlivá anebo tě bolí. Řekl jsem si o ně, řekl jsem ti, že když bude cokoli bolet, nechám toho. A ty se umíš udělat, jen když ti je správně hladím nebo ti je zavážu do provazů. Někdy tě přes ně dokonce biju, stačí tě jen sledovat, vnímat tě a nemůže to bolet. Nemůže a nesmí.

 

Jsi vlhká, jsi neuvěřitelně vlhká a já už chci vidět tvůj výstřik. Lehneš si a já si vezmu bodový vibrátor. Stříkáš během minuty a já dostávám zásah přímo do obličeje. Oba se tomu smějeme, nevadí mi to, to se přece utře. Víme, že tvůj výstřik umí být silný, ostatně kolik jsme nedávno změřili? Doletělo to na 260 centimetrů daleko? Miluju, když stříkáš. Jenže ty se kroutíš, dáváš kolena k sobě, musím na tebe zvýšit hlas a slíbit ti, že si klidně vezmu rozporku a ta kolena prostě budou od sebe. Nechceš a není to třeba. Potřebuju tě lízat a dostat z tebe úplně všechno. Plníš mi pusu, nevím kolikrát. Už dávno jsem vzdal to, že tvé orgasmy budu počítat. Odpadneš, doslova se mi vypneš a já tě hladím a šeptám ti spoustu slov na uklidnění. Odvedu tě do sprchy, jdu mezitím uvařit kávu a uklidit ložnici. To, že se o tebe takhle postarám je má nepatrná služba tobě. Za všechno, co mi dáváš. Vím, že ti chci dát na zadek, ale dám ti dost času na uklidnění a na zotavení. Není kam spěchat. Není.

 

Nechám tě, aby sis klekla, mám rád pohled na tvůj nádherný zadek, který by ti mohla závidět spousta o dekády let mladších žen. Vezmu si důtky, chvilku tě jimi hladím a zlobím, chvilku tě jimi biju. Nevynechám ani kousek tvého citlivého těla. Z rozkroku ti odkapává vlhkost. Nedá mi to a musím tě důtkami trefit i tam. Vystříkneš a pomalu a jistě přestáváš mluvit. Přišel čas na plácačku. Máme ji od prvního dne. Na jedné straně je hladká a na druhé jsou kovové hroty. Sám na sobě jsem vyzkoušel, že neublíží a nepoškodí kůži. Nebojím se tě tedy bít i jimi. Počůráš se a v tom okamžiku vím, že tvé zvíře je venku a ty jsi jen moje. Nutím se, aby ses mi dívala do očí a hezky nahlas, celou větou mi řekla, co se stalo. Nechceš, stydíš se, ale neustoupím a tu kouzelnou větu z tebe dostanu. Bože můj, jak ty se stydíš a jak mě dělá dobře tě bez násilí dostat, kde tě chci mít.

 

Přišel čas na rákosku. Máme své vlastní, ratanové si vyrábím a bambusové si přivezla ty sama. Střídám sílu a rychlost úderů, občas tě jen tak pohladím, jindy tě uhodím plnou silou. Přestáváš mluvit, vrčíš, a nakonec přestaneš i vrčet. Vyšpulíš zadek a směješ se, říkáš mi, že chceš ještě a více. Zadek je celý rudý a horký a já dobře vím, že jsi v totálním rauši. A že bude co nevidět konec. V očích se ti objeví slzy, ještě pár ran, pár tvých výstřiků a přijde to. Dost, dost, říkáš mi a já okamžitě přestávám. Zahazuju rákosku a kleknu si k tobě. Jsem zpocený, unavený a nevěřícně koukám na hodinky. Jsme tu přes 45 minut, a to ještě nevím, že tvá data ukážou téměř stoprocentní relax. Jiná by utekla, vanilka by dostala záchvat. Hladím tě, otřu ti ústa, dám ti napít a zase tě odvedu do sprchy. A připravím ti další kávu s velkou dávkou mléka. Tak jak to máš ráda a přesně tak, jak to potřebuješ.

 

Debatujeme o tom, jak to uděláš ty mě. Řeknu ti jedno, nezažil jsem v životě krásnější kouření ani ruční práci. Nezažil. A jsem na vrcholu blaha, když se během kouření uděláš spolu se mnou. Netuším, jak krásně se to celé zvrtne. Přijdeš za mnou, ležím na zádech a ty mi řekneš, že se chceš chvilku jen tak mazlit. No jasně, mám tohle obyčejné mazlení rád, ale musím si tě dobírat, že jsi vanilka. Třeš se o mě a v tom to přijde. Než to stačím říct já, zašeptáš mi, že to chceš.

 

Neváhám ani na vteřinu a vstoupím do tebe. Šukám tě tvrdě, na doraz a sleduji tvé reakce. Když vidím blížící se vrchol, přestanu a ty se musíš snažit, abych ti ho vrazil zpět, kam patří. Vezmu si do ruky polštář a seberu ti vzduch. Miluju tě bez dechu a vím, že tě to dokáže vystřelit do jiné dimenze. A opravdu, orgasmus, který přijde je dlouhý a silný. Ale ouha, s něčím takovým jsme nepočítali a v posteli nemáme podložku.

 

Pošlu tě pro ni a lehnu si na záda. Nasedneš si na mě a já tě nechám, abys mě šukala po svém. Ale ne dlouho. Uhodím tě přes prsa, tisknu ti bradavky mezi prsty, a nakonec tě pevně chytím a začnu rychle přirážet. Uděláš se nesmírně silně, vytrhneš se mi a stříkáš a stříkáš. Jenže já chci ještě, a tak to celé zopakuju. Ovládám se ze všech sil, ale už prostě potřebuju stříkat i já. Jakmile ti začnu plnit kundičku, začneš stříkat taky. Chci, abys na mě zůstala, potřebuju být v tobě, a ještě tě chvilku hladit a dráždit.

Je to zvláštní, dříve jsem na sobě po sexu ženu nesnesl, tebe potřebuju. Líbáme se, hladíme se a ty se rozhodneš, že musíš zase do sprchy. Jenže tvé tělo je celé hladké, hebké. Hormonální bouře vykonala své. Víme, že sex může mít příznivé účinky, ale takhle? Ani jeden z nás tak silnou reakci ještě nezažil a nemůžeme se nabažit dotyků na tvé pokožce.

 

Z pohledu subinky:

 

Když jsme jen tak leželi sedačce a povídali si, začal si mě dráždit na nejcitlivějších místech, kterých mám nekonečné množství. Nechápu, jak mě dokážeš přivést k vrcholu hlazením přes lýtka, tím že mi pevně zmáčkneš vnitřní stranu stehen, dráždíš mi prsa, nebo hladíš krk. Tohle všechno si dělal, cítila jsem, jak se mi pokaždé vlévá krev do hlavy a mezi nohama se mi stahují všechny svaly, už jsem těsně před vyvrcholením a ty rychle ucukneš a přestaneš. Opakuješ to stále dokola.

 

Mám zalitou hlavu, tělo chce vyvrcholit, ale nemůže. Mám pocit, že zešílím, začnu křížit nohy, snažím se to vypnout, ulevit tomu napětí. Vidím, jak mě pozoruješ a nedopřeješ mi úlevu. Jen co se mi podaří se trochu uvolnit, začneš znovu a znovu. Mám pocit, že zešílím. Opakovaně se vypínat s tím, že tělo nutím vyrovnat se s tím, že orgasmus nedostane.

 

Mám chuť zlobit, provokovat tě, abych dosáhla svého. Ty to moc dobře víš. A dáváš mi zabrat ještě víc. Nedáš se, dokážeš se dokonale ovládat. Odcházíš do ložnice a vracíš se s obojkem. Když mi ho obepínáš kolem krku a kůže se mi kolem něj stáhne, vím, co se bude dít.

 

Otázku, jestli se chodí do ložnice po dvou, jsem ale opravdu nečekala. Ve chvíli, kdy jsi mi stačil ten jediný bod na zádech a poslal jsi mě na všechny čtyři, bylo to, jako když se mi zatočí hlava. A když si mě popadl za vlasy a řekl, ať jdu, viděla jsem tmu. Nedokázala jsem jít rychle. Absolutně jsem propadla do svého subího světa. A když si mě táhl za vlasy, projel mnou obrovsky orgasmus, že jsem se musela zastavit. Nemohla jsem jít dál. Nedokážu popsat pocit, když jsem před tebou na čtyřech. Pro mě to není ponížení, ale absolutní odevzdání.

 

Když jsme pak pokračovali dál, probudil si ve mně zvíře. Vrnící a vrčící zároveň. Cítila jsem, jak mi z úst ukapává slina, ale bylo mi to jedno. Přicházel další orgasmus. Ale byl jiný. Husí kůže uvnitř těla, teplo. Jen to bylo dlouhé, nepustilo mě to celou dobu, nevyvrcholila jsem, ale poslalo mě to někam daleko.

Bylo pak pro mě těžké se postavit. Je to stejně, jako když před tebou klečím. Je mi tak dobře. Když si mě přikázal si lehnout na podložku a roztáhnout nohy a vytáhl jsi na mě bodový vibrátor, nečekala jsem, že vyvrcholím tak rychle. Jeden nucený orgasmus po druhém, chci dát instinktivně nohy k sobě. A když mi vyhrožuješ rozporkou, začneš mě lízat, pak spadnu do tmy. Když ještě navíc použiješ ten odporný ocas, který nenávidím, ale který mě nakopává tak, jak to žádná jiná hračka neumí. Nic jiného není, než ty a já. V tu chvíli vím, že já neustálý rebel, poslechnu na slovo. A ty že mě dostaneš i tu poslední kapku.

Spokojená, unavená odpadám.

 

Vím, že mě chceš bít. V duchu si říkám, že tohle nezvládnu. Jsem totálně vyčerpaná. Jenže sprcha, kafe a pár minut odpočinku mi pomůžou se vzpamatovat. Když pak znovu odcházíme do ložnice a musím si kleknout na postel, vím přesně, co mě čeká. Pořád mám přecitlivělé tělo. V duchu přemýšlím, jestli to zvládnu. Přijde první rána důtkami a pak se sypou další po celém těle. A já už vím, že jsem propadla. Ještě necítím bolest. I když vytahuješ plácačku a biješ mě hroty. Začíná mě zaplavovat teplo po celém těle. Zas propadám Tobě.

 

Až když vezmeš rákosku. Cítím každé ostré štípnutí. Dneska je ale všechno jinak, biješ mě s větším úsilím a každá rána je silnější. Přicházejí takové, až se bolestí počůrám. Jsem absolutně tvoje, neuhnu, nekřičím, dokážu jen vrčet a sténat, bolest je čím dál větší, cítím, jak mi pomalu začíná hořet zadek. A slyším i tebe, vnímám, jak ti to dělá dobře. Že tvoje zvíře je venku. Nebojím se ho, miluju ho. Cítím, jak se mi utahuje obojek na krku. Přichází pro mě absolutní svoboda. A když jsou rány ještě bolestivější, vystřelíš mě do nebe a já se musím smát. Ty víš, že už jsem v rauši.

 

Ta šílená bolest, co cítím, to že to umím překlopit v slasti. To že mě to dovede k orgasmu, mi najednou vypne hlavu. A já letím, žádné myšlenky, jen obrovské uvolnění, podobně tomu, jako když jsi po masáži. Pak se mi tělo vzbudí znovu. Řve, já jsem Tvoje, chci ještě. Vím, že už moc ran nevydržím a do očí se mi hrnou slzy. Miluju to. Vím, že v tomhle případě moje stopka bez kompromisu platí.

 

Když přestane, vidím tvojí zpocenou tvář, ty spokojeně oči, šťastný úsměv. 45 minut intenzivního bití a hodinky ukazují nulový stres? Už po prvních ranách, by spousta holek utekla. Mě děláš šťastnou. Všechny instinkty při tom cítí Tebe, jak jsem tu jen pro tebe a ty pro mě. Náš svět není zvrácený ale svobodný. Mysl je volná a větší pocit bezpečí neexistuje, i když mi sebereš všechno. Pohyb, dech, řeč.

Klečet ti u nohou, jeden z nejkrásnějších pocitů, mě šelmy i subího dítěte zároveň. Ten, kdo je z naší temné strany dobře pochopí, co cítím.

 

A to jsem ještě netušila, že tím vším odpoledne nekončí…

 

Venku se setmělo. Odešel jsi do ložnice a já byla hrozně unavená. Obě hry před tím mi daly hrozně zabrat. Přišla jsem za tebou. Věděla jsem, co chceš. Že potřebuješ, aby i tvoje koule byly konečně prázdné. Jenže jak jsem tě tam viděla ležet jen, tak na břiše, nechtěla jsem nic jiného, jen si lehnout k tobě a mazlit se. Byla jsem pořád plná emocí.

 

Dělala jsem si srandu z vanilek, že se chci jenom mazlit a tulit. Otočil ses ke mně a objal mě svýma silnýma rukama. Strčila jsem ti jazyk do pusy, přendala jsem ti nohu přes nohu a začala se o tebe třít. V tu ránu že mě spadla únava a já věděla, že chci víc.

 

Šukání je pro mě nedůležité. Nebaví mě. Ale přijdou chvíle, kdy prostě potřebuju. Ale jinak než vanilky. Ani vteřinu si nezaváhal, otočil mě na záda, roztáhl nohy a vrazil mi ho až po koule. Byla jsem slasti bez sebe. Dokážeš mě tvrdě a intenzívně šukat, ale i mi ho vzít. A teď si trp.

 

Zbláznila bych se. Pak mi ho s ještě větší razancí vrazíš dovnitř a šukáš, ještě mě při tom stačí bít přes prsa. Dobře sis všiml, že jsem na vrcholu blaha, bylo mi dobře. Jenže ty jsi to posunul ještě dál. Přikryl si mi pusu a nos polštářem a začal mě dusit.

 

Měla jsem tak obrovský orgasmus, že jsem cítila, jak jsem vystříkla a moje šťáva už si razila cestu mezi moje půlky. Když si to zopakoval ještě několikrát, myslela jsem, že tě uvnitř rozmačkám, vystříkla jsem tak intenzivně, že jsem pod sebou ucítila obrovskou louži. Byla to naše chyba, neměli jsme podložku.

 

Poslal jsi mě pro ni a tentokrát jsi na zádech ležel ty. Trčel ti ocas a já si nasedla. Potřebovala jsem tě šíleně šukat. Sednu si na tebe, biješ mě přes prsa. Přes zadek to nejde, je rozbitý z předchozího hraní. Pak si na tebe lehnu a jen zvedám zadek a divoce prirážím. Tak moc toužím se udělat.

 

Zastavíš mě. Nadzvedneš tak, že se nemůžu ani hnout a šukáš mě sám tak divoce, že potřebuju nevyhnutelně stříkat. Ty mi to, ale nedovolíš. Bavíš se zlomyslně, jak umírám touhou. Pevně přirazíš na sebe a přestaneš se hýbat. U uvnitř mě už se absolutně všechno vaří. Mám chuť tě roztrhat.

Čekám jen, až stisk trochu povolí, v tu ránu se ti vytrhávám a kropím ti tvoje koule obrovským výstřikem. Celý podbřišek je zalitý mojí mazlavou šťávou. Nasedám znovu na tebe a kloužu se po tvém podbřišku. Jsem na vrcholu slasti, všechno se opakuje dlouho a stále dokola.

Pak přišla ta chvíle a ty jsi přišel k vrcholu a začal mě plnit, obrovský orgasmus šel současně i na mě. Explodovali jsme zároveň. Tvoje tělo bylo pokryté mojí šťávou. Zůstal si ve mně a nechal mě dlouho na tobě sedět a užíval si tu chvilku.

 

Když jsem se konečně postavila na nohy a sáhla jsem si na svoje tělo, bylo hladké jako samet. Kůže úplně vypnutá. Byla to doslova hormonální bouře. Nikdy dřív se mi tohle nestalo. Úplně nám to oběma vyrazilo dech.

 

To že mě při tom biješ, dusíš, taháš za vlasy, bereš mi pohyb a pustíš ven svoje zvíře, že mi sebereš kontrolu sama nad sebou. To na tom zbožňuju, nám oběma to přináší slast. Sex je pro nás vlastně výjimečný, ale když přijde, je drsný, ale i něžný. Nechala bych se pak ušukat k smrti. Dovolím ti, abys mě ojel na všechny možné způsoby. Můžeš mi dokonce šukat i zadek. Jen to nesmí být obyčejné. A obyčejné to tedy nikdy není.

Umíš si hrát, stejně jako já. Jako dvě zvířata. Zbožňuju to. Můžu tě pozorovat, a to mi žádná jiná hra nenahradí. Vidím až do tebe. To, co máme oba hluboko v očích, by neznalého člověka vyděsilo. Jsi dravec a jdeš si za svým. Takového tě miluju.

 

Pro vanilky trpícími předsudky a četly by, byť jen část tohohle příběhu, bych jen dodala tohle:

Jsem dospělá sebevědomá žena, která ví, co chce. To že jsem sub, neznamená, že bych si nechala ubližovat. Je to součást moji osobnosti. Můj pán je současně můj partner. Jsem pro něj holčičkou, o kterou se stará, spratkem, co ho v jenom kuse provokuje i poslušnou subinkou.

Vzájemný respekt je to, co nás spojuje. Nemá to se mnou vůbec lehké. Jsem hodně tvrdý oříšek. Ale on jediný ví, jak si se mnou poradit. Chová se ke mně s úctou a láskou každou vteřinu. Já mu odevzdám všechno ze sebe, pokoru i odevzdanost.

Nikdo jiný pro mě neexistuje