Unos ředitelky plánovali už dlouho, ta malá mrcha, jak jí říkali jim oběma pila krev už dlouho. Déle, než bylo snesitelné. A bylo jasné, že maličká mrcha pozná přívětivost jejich mučírny.
Přidal se k ní cestou z práce, několika slovy ji přesvědčil, že Věra ji musí vidět a že ji nezdrží dlouho. Po vstupu do domu ji zavedl do sklepa, nemohla vědět kam jdou, ale jakmile zapadli dveře, byl v její zmalované tváři vidět údiv a špatně skrývaný záblesk strachu. „Co se mnou chcete dělat,“ pokoušela se protestovat. Odsekl jí, aby držela hubu a zručným pohybem ji spoutal ruce za zády. Stála u neohoblovaného trámu, který dal do sklepa právě pro tuto příležitost a nedokázala schovat vyděšení.
