Deprivační kukla byla další z hraček, které jsem vždycky chtěla vyzkoušet.

Jenže buď protějšek prostě nebyl až takový úchyl nebo to s partnerem vůbec nepřipadalo v úvahu. Bez skutečné důvěry totiž nelze tuto věc použít.

A najednou se můj sen stal skutečností, tvoje překvapení mi přistálo v rukou. Se zvědavostí malého dítěte jsem masku vytáhla že sáčku. Na dotek byla tak měkoučká a příjemná, přitom ale až neuvěřitelně pevná. Musela jsem jí aspoň na pár minut zkusit. Než přijde její čas a vyzkoušíme ji naostro. Řekla jsem ti to a ty jsi souhlasil. Za krátký test prý nic nedáme.

Byla jsem hodně nedočkavá. Celý den jsem se těšila, v hlavě se mi honily všelijaké myšlenky. Nebudu panikařit, když se mi uzavře celý okolní svět, znesnadní se mi dýchání? Nebudu panikařit, když přestanu slyšet?

Vydržela jsem a ta chvíle byla tady. Zeptal ses mě, jestli jsem připravená. A já byla a nejen to. Byla jsem neskutečně natěšená a v břiše mi létalo milión motýlků. „Na čtyři!“, řekl jsi. Chytl si mě za ohon a pomalu si mě odváděl do ložnice. Nedokážu jít rychle, jakmile se ocitnou na zemi, tělem mi projede obrovská vlna rozkoše, všechny svaly začnou pracovat, zavírám oči a padám do svého čistého subího světa. Všechno okolo se zpomalí. Tělo se vznáší, mezi nohama mi pulzuje, zavírám oči a vnímám jen tvůj hlas.

Jdu pomalu, jako tvoje zvířátko, dokud si mě trpělivě neodvedeš tam, kam potřebuješ. Moje ústa prožívají orgasmus, cítím, jak mi odkapávají sliny, neovládám to.

Usedáš na okraj postele a přitáhneš si mě k sobě. Zastavím se, kleknu si a hlavu položím na tvoje chodidla. Zbožňuju tu chvíli, kdy se ti můžu choulit k nohám. Ty mě hladíš a já si přeju, aby to nikdy neskončilo, hučí mi v hlavě, chvěje se mi celé tělo.

Vím, že na mě nespěcháš, prožívám vnitřní orgasmus, a je nesmírně náročné se zvednout, a tak ti pokládám hlavu do klína, dokud se mi nepodaří, vrátit se zpět na zem.

Pomalu se zvedám a za chvíli mě postavíš před zrcadlo. Tak nerada se dívám, ale ty mě pokaždé donutíš, abych to udělala. Šeptáš mi do ucha, co mě za chvíli čeká a pomalu mě svlékáš.

Zůstávají mi už jen kalhotky a pod nimi ta věc, kterou si mi oblékl. Za kterou se hrozně stydím. Ale vím, že nám pomáhá. Moje nesčetné mokré orgasmy a válení se na studených mokrých podložkách, když je zima, to není zrovna to, co bych si přála.

Otáčíš se ke mně a podáváš mi masku a já si ji s napětím nasazuju na obličej s vědomím, že ji jen krátce vyzkoušíme a zjistíme, jak funguje bezpečnostní heslo. Jak budu reagovat. Pouta pro dnešek necháváme uložené v hračkárně.

Buší mi srdce a vím že už není cesta zpět. Cítím každé utažení zadní šněrovačky, maska mi pomalu začíná pevněji obepínat obličej. Dotáhneš poslední kousek šňůrky. V hlavě mi běží. „Je to v pohodě, to zvládnu, ještě mi jde z dýchacího otvoru trochu světla a slyším.“ Jenže to se ve vteřině změní, když mi na hlavě začneš utahovat řemeny. Ztrácím zrak, utahuješ přezku přes uši a já slyším jen zvuky, jako bych byla zasypaná pod hromadou písku.

A nakonec přichází dech, zbyl mi jeden jediný, ne moc velký otvor pro ústa. Jen co si to v hlavě trochu porovnám, utáhneš ještě pevně obojek. A já se začínám ztrácet sama v sobě, zrak, sluch, omezený dech. Nos mi v tuhle chvíli není k ničemu. Ale vůbec nemám strach. Tělem mi prochází horko a vím, že od teď jsem jenom tvoje.

Pokládáš mě pomalu a opatrně na záda. Vůbec nevím, co máš v plánu. Cítím doteky tvých rukou a pak už mi nezbývá jen hádat. Celá se třesu, napjatá, nervózní, v rukou křečovitě svírám deku.

A teď přichází chvíle tvých podlostí. Dráždíš mě ocasem, který tolik nenávidím, pokládáš mi ho na tělo a jen si stačí trochu zvyknout, už mi po stehnech a prsou sviští rákoska. Začínám být zmatená. Po pár minutách přestaneš, něco mi přejíždí po těle, nemůžu to poznat, až se mi to kutálí po nohou a já poznávám bodliny masážního míčku. A zase rákoska a ocas, střídáš je tak rychle, že se nedokážu ovládat.

A zase klid, snažím se pomalu dýchat a vtom mě na břiše něco příšerně zastudí. A pak znovu jinde, na rukou, prsou a nohou. Pokládáš mi to do dlaně a já poznávám studenou ocel ozubeného kolečka.

A znovu přichází klid, nic, ticho. A tu ve vteřině rozbijí vibrační čertovo vidle mezi mýma nohama. Jezdíš mi s nimi po těle a já myslím, že zešílím. Už neudržím nohy od sebe. Mám chuť kopat, vím, že nesmím a dá to velkou práci se ovládnout. Chce se mi křičet, ale musím šetřit dech. Asi se ti zdá že mám dost, poklepeš na mě a rukou naznačíš, že si mám lehnout na břicho.

Jen co dolehnu, hned mi se svou zlomyslností, nacpeš ocas mezi nohy, vezmeš rákosku a dáváš mi výprask. Přichází obrovská vlna orgasmu, mohutný výstřik a od té chvíle je pro mě moje tělo neovladatelné. Přichází další a další rány intenzitou, která se zvyšuje, chci víc a víc. Těžko se mi dýchá, Vypínám mozek a přestávám cítit bolest. Jsem v rauši. V duchu si přeju, abys na mě vzal řemen. Ale vracíš mě zpět, ranou, která je jiná než ty předešlé.

A najednou je klid, ležím s uzamčenou hlavou v masce a slyším jen šustot svých vlasů. Začínám cítit, jak mě pálí boky. Je mi krásně.

Najednou mi přistane něco na zádech. Lechtá to jak kapesník, nebo ubrousek. Nepoznám vám to. Chvilku to vydržím, pak sebou cuknu a shodím to. Dostávám další výprask a ty mi to na záda pokládáš znovu a znovu.

Strašně se leknu, ucítím jak mi hoří záda a minimálně po půl minutě mi dochází, že mi po nich stéká horký vosk. Hlava mi začíná pracovat na tisíc procent. Všechny obranné mechanismy jsou v pozoru. Vtom přiletí další rána a za ní nespočítaně dalších. Jsou ostré jak břitva a štípají. Snažím se nabrat dech, uklidnit se. Cítím svůj horký dech. Strašně to bolí. Když už to chci vzdát, tělo se mi znovu propadá jinam, hlava vypíná a chce se mi smát. Bolest je pryč a já si myslím že usnu.

Všechnu bolest, mozek poslal pryč a mě do nebe. Jenže to nemělo dlouho trvat. Strkáš mi mezi nohy vibrační hlavici, jednou rukou ji držíš přitisknutou na klitoris a druhou mi dál dáváš výprask, takový, až se počůrám, a potom znovu a ještě jednou.

Náhle všechno ustane a ty mě přetočíš zpátky na záda, ale to není celé, kdepak. Tu vibrující věc mi tam přitiskneš znovu, aby ve mě nezůstala ani kapka. Ubývá mi kyslík, chce se mi stříkat, křičet, všechno okolo rozbít. Jeden orgasmus za druhým mi drtí tělo.

Přestáváš, hladíš mě. Pomalu mi sundáš masku z hlavy a já se můžu víc jak po hodině pořádně nadechnout.

Byl to naprosto neopakovatelný zážitek. Bezmoc, podobná tomu, jako když mě celou zabalíš pevně do fólie a necháš mě pod hromadou peřin, dusit ve vlastní šťávě, absolutní důvěra, rozkoš, rozplynutí se v nekonečnu, bolest, vlastnění. A hlavně vůbec žádný strach. Jsme sehraní, i bez smyslů cítím naše souznění.

To, co mělo být zkouškou se proměnilo ve skutečnou hru. Zůstává radost a tvoje šťastné oči a náruč.

Dnes máme v hračkárně kukly tři. Každá je trochu jiná a každá se mnou umí pod tvým vedením, udělat jiné věci. Všechny je miluju.