V Praze se pod taktovkou nekorunované královny české shibari scény konal již 18 ročník Rope Spiritu. Po dlouhé době se mi podařilo akci navštívit a zde je pár řádků s mými dojmy.

V posledních letech se Rope Spirit koná v prostorách P.M. Clubu na Praze 2. Prostor je pro akci takového typu a rozměru vcelku vyhovující. S povděkem mohu kvitovat, že ochranka nás s partnerkou pustila dovnitř s vlastní lahvičkou pití. Stačilo vysvětlení, že má spousty alergií a intolerancí. Takže i kdyby chtěla, v klubu si nic nedá. Ale na zdravé návštěvníky čekal dobře zásobený bar s rychlou obsluhou.

První vystupující večera byl pár Borg a CryBejb. Borg patří mezi stálice Rope Spiritu, pro CryBejb bylo její vystoupení premiérou. Na podium přišla v oblečení tenisové hráčky, ostatně kdo zná její Instagram, fotku v tomto kostýmu na něm mohl vidět. Vystoupení mělo spád, Borg do něj zařadil pár vtipných prvků a potlesk publika byl vcelku zasloužený.

V pauze jsme si s partnerkou dali krátkou procházku a byl čas na další dvojici večera. Těmi byla dvojice ze španělské Valencie, Sylvia a Floki. Moderátor, kterým nebyl nikdo jiný než Vrchní úchyl Míla Bugtcher, slíbil, že dvojici uvidíme ještě jednou. Mílu v druhé části večera vystřídal Noir.

Jsem vždy trochu na rozpacích, když je vázaný muž. Neumím to vysvětlit, ale není to zrovna můj šálek kávy. Ovšem vystoupení španělské dvojice mělo dobrou dynamiku a spád a Floki pod rukama Sylvie občas příjemně trpěl.

Třetími vystupující byli Bug a Dia. Míla nebyl na Rope Spiritu poprvé a jeho vystoupení měla vždy spíše divadelní prvky. Tentokrát tomu mělo být jinak. Míla sám oznámil, že hodlá partnerku především týrat. Mé sadistické srdce poskočilo blahem a musel jsem poněkud silněji stisknout partnerčino stehno.

Dia přišla s rukama ve strapadu, až na konci se ukázalo, že pod koženým rukávem se skrýval ještě kokosák. Zlomyslné. A zlomyslnost umím ocenit. Považuji ji za skvělou vlastnost každého dominantního sadisty a zlé jazyky říkají, že ji sám mám v míře nikoli malé.

Výtečným nápadem byl mikrofon, který byl zapnutý a publikum si naplno mohlo užít steny, kterých Dia nevypustila z úst právě málo. Viděl jsem vše, co mám rád. Pohyby prstů na nohou, bezděky rozechvělé svaly na nohou a na zadku. Vystoupení bylo nádhernou ukázkou toho, že na způsobení bolesti stačí jen stisknout tělo na správném místě.

Na konci, když Dia skončila v náruči svého trapitele a celá se chvěla, vyměnil jsem pohled s partnerkou. Jo, tohle je ono. Energie mezi dvěma, která je cítit a kterou my sami známe. Ostatně moje holčička dostala za odměnu na zadek ještě v zaplněném sále. I sukýnku jsem si klidně vyhrnul.

Říkal jsem si, že tohle už nic nepřekoná. Kdo by asi tak mohl předat tolik energie? Netušil jsem, co nás čeká. Tati Limati a Natalii Ginger jsem neznal. A úmyslně jsem si je před akcí nehledal. Světoběžnice Tati pak doslova opanovala celý prostor. Její vázání má prvky aikida, tantry a femdom energie. Ginger, která přišla v krásných rudách šatech byla za pár minut svázaná, Tatiny pohyby byly rychlé jakoby vzteklé a plné energie a vášně. Ginger dostala na zadek vějířem a já překvapeně sledoval, jak rychle se na její bělostné pokožce objevily stopy. Sledovat obě dámy bylo fascinující a přál jsem si, aby jejich vystoupení trvalo ještě chvilku, a ještě o něco déle. S Tati jsem si druhý den chvilku psal na Instagramu a prý se do Prahy hodlá vrátit. Budu se těšit.

Poslední na programu večera byla opět španělská dvojice Sylvia a Floki, tentokrát v obrácené dynamice. Riggerem byl Floki a modelkou byla překrásná Sylvia. Osobně musím říct, že mě jejich vystoupení tentokrát nebavilo. Můj dojem byl takový, že Floki se snažil za každou cenu svázat Sylvii ještě takhle a ještě takhle. Rozumím tomu, že mnoha lidem se vystoupení líbilo, já bych se bez něj obešel. Ale rope marks se na Sylviině těle dělaly nádherné. To musím uznat. Ostatně při závěrečné děkovačce všech vystupujících je ocenil i Bugtcher.

Co říci závěrem? Rope Spirit je na české shibari scéně pojmem a je jím právem. Za týmem kolem Edny a Hellevents byl vidět obrovský kus práce. Publiku přinesla akce především safe place, kde je možné se potkat, popovídat si, dát si drink. Právě safe place je nesmírně důležitý. Nemusíte myslet na to, že jste úchyl a někdo se na vás bude divně dívat. Nebude. Stejně tak se nikdo nemusí bát, že se někde objeví jeho fotky. Neobjeví. Jak je na akcích pod hlavičkou Hellevents dobrým zvykem, focení je přísně zapovězeno. Fotí pouze akreditovaní fotografové a ti fotí pouze podium. A ano, fotí i zájemce, kteří si o fotku přímo řeknou. Galerie jsou tradičně na webu a bývají tam velmi rychle po skončení akcí.

Malá výtka směřuje směrem ke klubu. Toalety už mají své nejlepší roky dávno za sebou a zejména dámská část by zasloužila trochu péče. Spíše rekonstrukci. To ale nedokázalo dobrý dojem z podařené akce pokazit.