Dlouho se chystal ji překvapit. A mělo to být překvapení, které by ji pořádně vyvedlo z komfortní zóny a zapsalo se jí do paměti. A jemu taky.
Rubrika: Povídky (Strana 2 z 2)
Uměla ho dokonale překvapit, mnohdy tak, že nechápal, kde se to v ní bere.
Cesta byla dlouhá, těžká a kvůli houstnoucímu dešti se celá třásla zimou a únavou. Byla ráda, že se jí podařilo, v přestrojení za chlapce, dostat ubytování v bývalém klášteře.
Obvykle sem píšu jen povídky, založené na realitě. Buď realitu popisují nebo v ní mají základ. Tahle se nestala a kdo ví, možná se ani nikdy nestane. Po konverzaci s jednou z vás, dámy, mi v hlavě hlodal brouček…
Jejich mnohdy divoké hry měly často nevinný začátek. Jako ta, kdy si ona i přes přísný zákaz masturbace vzala vrnítko jak říkali malému cestovnímu womanizeru a položila se před jeho očima na pohovku.
Jednou večer si jen tak povídali a jak už to u nich bylo téměř normou, z povídání se zrodila zajímavá hra. Velmi šťavnatá hra, ale nebudeme předbíhat.
Odpoledne chodil po bytě a pohled mu padl na jejich „medical“ balíček, ve kterém měli spousty elastických, na těle příjemných odvazů. Rád je používal při hraní, často jí na prsa nasadil svorky a ty přitáhl obvazem.
Jedinou nevýhodou jejich společného hraní bylo to, že neměli hernu. Jejich byt byl prostě příliš malý a hernu nebylo kam umístit.
Tato povídka bude trochu jiná, čtení bude trochu dlouhé, delší než obvykle, a přitom to popíše pouhé jedno odpoledne. Odpoledne dvou lidí, kteří se milují, mají k sobě vzájemný respekt, důvěru a jeden potřebují druhého. Neříká jí čubko a ona jemu neříká pane. Přesto je jejich temná stránka naprosto čistá a pro spoustu „vanilek“ nepochopitelná.
Unos ředitelky plánovali už dlouho, ta malá mrcha, jak jí říkali jim oběma pila krev už dlouho. Déle, než bylo snesitelné. A bylo jasné, že maličká mrcha pozná přívětivost jejich mučírny.
Přidal se k ní cestou z práce, několika slovy ji přesvědčil, že Věra ji musí vidět a že ji nezdrží dlouho. Po vstupu do domu ji zavedl do sklepa, nemohla vědět kam jdou, ale jakmile zapadli dveře, byl v její zmalované tváři vidět údiv a špatně skrývaný záblesk strachu. „Co se mnou chcete dělat,“ pokoušela se protestovat. Odsekl jí, aby držela hubu a zručným pohybem ji spoutal ruce za zády. Stála u neohoblovaného trámu, který dal do sklepa právě pro tuto příležitost a nedokázala schovat vyděšení.
